Znakování dětem umožní komunikovat dříve, než samotná slova, protože ovládat ruce se děti učí dříve než ústa. Pro děti je velmi frustrující, když nemohou vyjádřit, co mají na srdci - tak jako pro nás je frustrující, když jsme v cizí zemi a nikdo nám nerozumí. Děti, které jsou opakovaně neúspěšné při snaze o komunikaci, mají mnohem menší zájem se dále snažit. Přicházejí o spoustu příležitostí k rozvoji nejen řeči, ale i znalosti světa kolem sebe. Trpí tím také jejich důvěra v rodiče a své blízké, že je vyslyší, když to bude potřeba, a že se na ně můžou spolehnout. Dítě pak věří méně i samo sobě, že je schopné ovlivnit své okolí nebo dát něco efektivně najevo. Dítě, které je často nepochopeno, nemá tolik příležitostí ani k práci se svými vlastními emocemi, které se pak bohužel mnohdy omezí jen na "vztekání". Není se ale až tak čemu divit, když dítě ani nemá jinou cestu jak vyjádřit, že si něco přeje nebo nepřeje. Znakování dá dítěti možnost komunikovat hned, jen co o to má samo zájem. Nemusí čekat, až ho začnou dostatečně poslouchat i jeho ústa. I já jsem za něj jako maminka nesmírně vděčná. Nechci si ani představit, o kolik zajímavostí ze světa mé dcery bych jinak přišla. 

Především je důležité si připomenout, že každé děťátko je jiné, každé má své tempo a pořadí, ve kterém se naučí zvládat různé věci. A to je úplně v pořádku. Je na nás rodičích, kdy se s dítětem rozhodneme začít znakovat a můžeme zvolit z více možností postupu.
Se znakováním se dá začít již od 6 měsíců (respektive třeba už i od narození). V takovém případě je ale velmi pravděpodobné, že nás čekají měsíce snahy, než nám dítě poprvé na znak odpoví. Pro někoho může být toto čekání obtížné, můžeme si ale být jistí, že od první chvíle, kdy dítě bude chtít komunikovat, bude mít tu možnost.
Běžně také můžeme začínat třeba až po prvních narozeninách, nebo i později. Čím starší je dítě, tím je pravděpodobnější, že na znaky zareaguje mnohem rychleji. Je pak ale možné, že své první touhy o komunikaci ještě dítě nemělo jak vyjádřit.
Já sama jsem se svou dcerou zvolila střední cestu. Od 6 měsíců jsem jí pár znaků ukazovala, ale hned z počátku jsem se netrápila, že na ně ještě nereaguje. Čím byla starší, tím jsem se snažila více. Asi od 8 měsíců už jsem se snažila opravdu poctivě. Když jí bylo 10 měsíců, ukázala mi svůj první znak - světýlko. Do prvních narozenin už komunikovala asi o 10 dalších věcech a od 1 roku se učila tempem cca 1 výraz denně. Takovou rychlost jsem ani nečekala. Kdybychom začaly třeba až v roce, o naši vzácnou vzpomínku se světýlkem bychom pravděpodobně přišly. Doporučuji tedy pro nejlepší efekt začít včas. Znakovat s dětmi má svůj význam až do té doby, než dokážou vyjádřit ústy vše, co potřebují. I tato doba přichází u každého dítěte jindy. Pokud už děťátko něco říká a něco ještě ne, pořád může být pro něj i pro vás velkou pomocí naučit se znakovat to, co ještě říkat neumí. 

Občas narážím na reklamy a tvrzení typu "Tyto 3 znaky jsou základ pro znakování s dítětem." nebo "Nejdůležitější znaky pro všechny děti jsou tyto..." Tak jako každé děťátko je jedinečné, jedinečné jsou i jeho potřeby a základní slova. To, co je zásadní pro jednoho, může být naprosto nevýznamné pro druhého. Děti rády prokládají znaky slovy nebo zvuky. A zatímco některému dítěti vyhovuje třeba znak pro "máma", jiné to umí krásně říct dřív než znakovat. Takový znak pak není potřeba se učit. Často od maminek slýchám, že nejčastěji jejich děťátko ukazuje znaky spojené s jídlem. Třeba má dcera ale "správné" znaky pro jídlo nikdy neudělala a poradila si s komunikací v tomto ohledu úplně po svém. K úspěšnému znakování se nepotřebujeme upínat k rádoby základním slovům. Potřebujeme mít k dispozici dostatečnou slovní zásobu (nebo kreativitu rodiče nebo dítěte) a z nich nalézt to, co je základní právě pro nás. A ostatní úplně klidně zapomenout nebo neřešit. Když bych měla říct, které znaky jsou základní u nás (ve věku 14 měsíců), bylo by to nejspíš "ještě", "okno" a "pejsek". A dost pravděpodobně se to časem změní. Takže z nejčastěji předkládaných základů tam není ani jeden znak. Na kurzu znakování se učíme nejen znaky, ale především jak s nimi pracovat, učit, vybírat, používat, opouštět jejich užívání i jak pracovat s dětskou kreativitou. Tím dostane maminka i děťátko opravdu kvalitní základ pro vzájemnou úspěšnou komunikaci.

Znakování dětem neubírá možnost slyšet mluvenou řeč, jen ji rozšiřuje o pohyby rukou. Při ukazování znaků slovo říkáme i ústně. Tak jako když dítě učíme mávat ručičkou a přitom říkat pápá. Znakování je jen pomocná metoda komunikace pro nejmenší děti, které zatím neovládají řeč dostatečně, aby mohly efektivně vyjádřit, co mají na srdci. Je to pro děti pomocný schůdek na cestě k rozvinuté řeči. Znakování má jen omezenou slovní zásobu, která je sice dostačující pro potřeby batolátek, ale postupem času už nebude stačit. Starší dítě už bude potřebovat vyjádřit mnohem více než jen jednoduchá slova a v tu chvíli už bude ovládat i řeč mnohem lépe. Znakování přirozeně přestane stačit. Od chvíle, kdy jsou děti schopné se dostatečně dobře vyjadřovat ústně, plynule přechází do běžné řeči, tak jak to vidí i u rodičů a lidí kolem sebe. Protože se děti učí nápodobou, dokud budou mluvit lidé kolem nich, budou se snažit mluvit i děti. Nemusíme se obávat, že se dítě, které už leze, nebude chtít učit chodit. A stejně tak se nemusíme obávat ani toho, že dítě, které znakuje, nebude chtít mluvit. Chůze a řeč budou vždy efektivnější než lezení a znakování. Jen k tomu musí dítě dozrát. Znakováním dáváme dětem nesmírně cennou možnost komunikovat s námi mnohem dříve, než by jim to umožnila jen samotná řeč. 

Dlouhodobé vědecké studie i tisíce dětí po celém světě dokazují, že znakování naopak řeč jednoznačně rozvíjí a podporuje. Dle studií děti, které měly možnost efektivně komunikovat hned od chvíle, kdy o to měly zájem, měly i v pozdějších letech náskok ve slovní zásobě, komunikačních dovednostech a dokonce i IQ před svými vrstevníky. Znakování má dokonce pozitivní vliv i na rozvoj logiky, paměti, soustředění, emoční inteligence, předčtenářské gramotnosti a mnoha dalších důležitých dovedností. Ušetří spoustu frustrace maminkám ale hlavně i dětem, které jsou díky tomu více otevřené k objevování světa. Plynulejší komunikace znamená méně slziček a otevřenější cestu do světa dítěte. Dětem, kterým je rozuměno, se mnohem lépe hledá své místo v kolektivu, jsou empatičtější a budují tak své zdravé sebevědomí a sebehodnotu. Jsou otevřenější ke komunikaci i v budoucích letech života. Ve chvíli, kdy už znaky nebudou potřebovat, je zcela přirozeně opustí.

Ano, každé dítě může ve znakování nalézt velkou pomoc. Ve výjimečných případech, kdy má dítě některé vážné zdravotní komplikace nebo hluboké mentální problémy může být znakování bezpředmětné. Je nutné k takovým dětem přistupovat individuálně. Ve většině případů, kdy jsou děti zdravé nebo bez opravdu výrazných problémů se dá říci, že znakování přináší mnoho benefitů všem, a rozhodně stojí za to. Pokud si nejste jisti v případě právě vašeho děťátka, nebo má nějaké specifické potřeby, napište mi a můžeme se spolu poradit nebo nalézt jiného odborníka, který by vám v rozhodování pomohl.

Obecně se dá říci, že neexistuje dítě, které by se nenaučilo znakovat, pokud rodič tuto metodu správně zvládne. Důvody, proč se znakování nedaří, můžou být různé. Abychom odhalili příčinu, je potřeba se lépe podívat na váš konkrétní případ. Obvykle se ale dá nalézt velmi jednoduché a úspěšné řešení v teoretické přípravě rodičů. Je obrovská škoda, že mnohé snahy o znakování i obecnou komunikaci s dětmi končí neúspěchem jen z důvodu nedostatečných znalostí, důslednosti nebo trpělivosti. Teorie znakování je přitom jednoduchá, přirozená a velmi intuitivní. Může ji zvládnout skutečně každý a není nutné se obávat její náročnosti. Během kurzů i semináře si společně nejčastější kameny úrazu pravidelně vysvětlujeme. Na kurzu naleznete upřímnou podporu nejen v lektorce, ale velmi často i v dalších maminkách, které se svými dětmi možná procházejí stejným obdobím. Společně jistě najdeme řešení, které vám může pomoct. 

Každé dítě může rádo znakovat, a každý rodič se může naučit svému děťátku rozumět.

Nesmírně! Předvídatelný a známý rytmus, melodie i text dětský mozek uklidňuje a nastavuje k touze se učit. Opakováním si dítě zlepšuje slovní zásobu i aktivní využití řeči - nemusí se bát se připojit, protože už ví, co bude následovat. Zejména v prvních měsících života se mozek učí prostřednictvím rytmických paměťových stop, vyhledává pravidelnost, opakování, melodii a lépe vnímá výše postavené hlasy. Naštěstí evoluce ví moc dobře co dělá a vybavila nás lidi, a především maminky, zcela přirozenou schopností mluvit na nejmenší děti hlasem, který je i v běžných denních situacích více zpěvný a výše postavený. Říkankami a písničkami přirozeně vývoj mozku podporujeme. A jejich další, možná nejdůležitější výhodou je samozřejmě i tvorba společných krásných vzpomínek a prohlubování lásky a blízkosti s maminkou, tatínkem nebo kýmkoliv dalším, s kým dítě písničky a říkanky prožívá. Ať už své dítě učíme jeden nebo dva jazyky, zapojení písniček a říkanek doporučuji jako jednu z TOP možností, jak na to. 

Seminář je primárně určen pro rodiče, ovšem chápeme, že někdy je to se zařízením hlídání náročnější. Pokud nemáte jinou možnost, vezměte děťátko s sebou, pokusíme se udělat vše pro pohodlí vaše i ostatních účastníků. K dispozici zde máme i různorodé hračky. Pokud máte možnost přijít sami, ze zkušenosti již víme, že si tak z poslechu i diskuze odnesete více, když nebudete muset svou pozornost dělit mezi seminářem a dítětem.