Každá maminka si pro své děťátko přeje jen to nejlepší. Rozvoj v prvních letech života dětí je skutečně fascinující podívaná. Děti samy mají touhu se zdokonalit ve všem, co kolem sebe vidí, a jediné, co jim k tomu potřebujeme dopřát, je podnětné prostředí. 

Díky připravenému prostředí, které děti vybízí k objevování a poznávání, a zároveň je nezahlcuje přílišnými podněty, si každé dítě najde to své. Touha se učit je zcela přirozenou lidskou vlastností. Dnešní uspěchaná, roztěkaná a přehlcená doba je ideální pro návrat k jednoduchosti, klidu, objevování a soustředění. Nechme děti učit se naplno tak, jak je jim to přirozené, skrze poznání všemi smysly. Všechny dovednosti, které se v prvních letech naučí, mnohokrát zúročí i později ve svém životě. 

Schopnosti důležité pro úspěch, jako jsou soustředění, řád, paměť, dokončování činností, pořádek, řešení problémů nebo zručnost se dětem nejlépe získávají právě ve vhodném prostředí. 

Už jako studentku pedagogiky mě rozvoj dětí zajímal, ale až s příchodem mé dcery Viktorky jsem se do tohoto tématu ponořila naplno. Hned první kurz Montessori pedagogiky, který jsem absolvovala, mě absolutně nadchl a přesvědčil, že je to pro mě a mou dceru to pravé (odkaz na tento kurz je zde, pokud by Vás to také zaujalo). Začala jsem číst další a další knihy, hltat informace a vzdělávat se. Čím více toho o vzdělávání dětí vím, tím více obdivuji genialitu a jednoduchost celé této metody. Ve své výchově jsem si vzala to nejlepší nejen z Montessori pedagogiky, ale i z principů respektující a kontaktní výchovy, i dvojjazyčnosti. 

Na své dceři vidím už teď, ve 14 měsících, obrovské výhody. Dokáže si krásně a zaujatě hrát i sama - na svůj věk opravdu dlouhou dobu. Ví, kam patří které věci a pomáhá mi je uklízet. Pomáhá mi také při domácích pracech (což ještě zatím mnohdy práci spíše brzdí než pomáhá, ale to vychytáme! :-) ). Má neskutečnou paměť a touhu objevovat svět. K nám rodičům má velmi zdravý a láskyplný vztah a ze všech stran slýchám, jak je to neustále krásně usměvavá a zvídavá holčička. A především ví, že o sobě může - v rozumné míře - rozhodovat, a aktivně komunikuje co si přeje nebo nepřeje.

Prostředí, ve kterém má dcera vyrůstá, jsme co nejvíce přizpůsobili jejím potřebám. Ušetřilo nám to spoustu trápení i strachu, aby si neublížila nebo něco nerozbila. Zároveň už v tomto období pracujeme i na jejím povědomí o pevných hranicích, bez kterých se v životě nikdo neobejde. 

Svému vzdělání vděčím ve výchově za mnohé a své nadšení a zkušenosti předávám dalším rodičům. Moc mě baví pozorovat děti, jak naprosto přirozeně, lehce a s obrovským zájmem rozvíjejí své dovednosti a naplňují svou touhu objevovat.